Harmonizační pobyt

Ve středu 3. září jsme se vydali na každoroční stmelovací pobyt, tentokrát na chatu Muhu v nedalekém Jindřichově. Většina žáků a učitelů se vypravila pěšky, protože to nebylo daleko, pouhých šest kilometrů. Někteří se ale statečně postavili výzvě a k přesunu použili svých jednostopých (nemotorových) dopravních prostředků. Jako každý harmonizační pobyt byli žáci rozděleni do družstev, ve kterých byl vždy minimálně jeden deváťák. Ten měl na starosti mladší spolužáky a dělal jim vedoucího. Po celé tři dny pak každé družstvo společnými silami plnilo různé aktivity a úkoly, za které byla jednotlivá družstva odměňována body. Druhý den jsme naplánovali společné dopoledne s nejmenšími z prvního stupně, kteří na harmonizační pobyt nejeli. Sešli jsme se „na půl cesty“ v místech, kterému se říká Hnoják nebo Spáleniště (mezi Karlovem a Horním Maxovem). Nejmladší žáčci byli přiřazeni k už existujícím družstvům a pomáhali jim v trávě sbírat poztrácená písmenka a skládat z nich česká slova. V brzkém odpoledni jsme se rozloučili a vyrazili zpět. Družstva z chaty Muhu to ale neměla tak jednoduché – čekala je cesta plná rébusů a zapeklitých otázek, zároveň se však ještě musela dobře orientovat v mapě. A protože máme ve škole chytré hlavičky, nikdo nezabloudil, všichni se dostali bez problémů až k chatě a začali přemýšlet o tom, jaká bude tentokrát stezka odvahy, kterou pro mladší spolužáky vždy připravují deváťáci. Celý pobyt velmi rychle utekl a než jsme se nadáli, už byl pátek a s ním chystání na návrat. Ale i na tento den bylo pro družstva připraveno několik zajímavých aktivit, ať sportovních, dovednostních nebo znalostních. Po dobu pobytu nám počasí přálo, nepršelo a teploty byly ideální na výlety. Ale vždycky je nějaká výjimka, a to byla zpáteční cesta, kdy pěší asi kilometr před cílem dostihl velký liják. Všichni ale neohroženě šlapali a nakonec se sice promočení, ale spokojení dostali ke škole. A kdo nakonec třídenní zápolení mezi družstvy vyhrál? No přece všichni!

Poděkování patří všem žákům, kteří se ze všech svých sil snažili pobyt ničím nepokazit, učitelům i asistentům, kteří připravili pro žáky program a starali se o jejich pohodu i bezpečí.

Nemalý dík patří též Libereckému kraji, z jehož rozpočtu byl pobyt podpořen v rámci programu Specifická primární prevence rizikového chování.